Lelu jsou Hoře Sebepodceňování. I přes jejich mohutnou stavbu těla s nimi ostatní Nephilim, včetně jejich sourozenců Lilitu, nakládají s opovržením a nechutí. Lelu postrádají pud predátora potřebný k udržení si společenské pozice mezi ostatními Nephilim a tak slouží jako poskokové a služebníci ostatním, kteří jim neustále připomínají jejich bezcennost. Každý z nich je poután ke svému majiteli obojkem, na kterém je jméno Nephelima nebo Lilitu, kterému patří. Toto paradoxně dává Lelu jistý pocit útěchy, protože kdo z Neverbornů by chtěl vlastnit stvoření zcela bez hodnoty?
Na druhou stranu ostatní, nepocházející z černé krve, jim slouží k vybití jejich deprese. Nacházejí velké uspokojení v tom, když si mohou vynutit nadvládu nad stvořením, které pokládají za slabší a méně hodnotné než jsou oni, a většinou jsou to lidé. Preferují, když mohou na svou oběť udeřit v momentu, kdy je nejvíce zranitelná, zlepšujíce si náladu na úkor ostatních. Protože mají potřebu své trápení předávat ostatním, Lelu oddalují vlastní strádání prodlužováním utrpení svých obětí tak dlouho jak to jen jde. I nevyhnutelné závěrečné krmení je bolestivé a záměrně pomalé, dávající tak Lelu pocit kontroly nad jinou žijící bytostí. Tento pocit je však pomíjiví a netrvá dlouho, než je Lelu opět ve své mysli polapen do svého vlastního sebepohrdání.
Přeložil JARAMIR
Žádné komentáře:
Okomentovat