Folklor Malifaux - Jezdci

Kliknutím na jméno jezdce se otevře nové okno s hudbou.

Bledý jezdec

Pale Rider

"Musíš pochopit, že to myslim smrtelně vážně. Je ti to jasný?"

"Bledýho jezdce jsme poprvý viděli tenkrát, jak jsme bažinou pronásledovali toho Silurida. Sešli jsme po břehu řeky a tam stál a civěl na nás. Vypadal přesně tak hnusně, jak se vo něm řiká."

"Davey ho viděl jako první. A druhej den Silurid viděl jako první Daveyho, takže jsme zpátky jeli jen dva."

"Podruhý ho jako první viděl Chang a byl to právě Chang, koho jsme vo tejden pozdějc pohřbili. Hned po tý mrtvý věci z městskýho hřbitova, co pořád ne a ne chcípnout nadobro."

"A minulou noc, když jsme vopouštěli městský brány, jel vedle mě. Hubenej jak šibenice, vyšisovanej jak mrtvola na poušti a jel na něčem, co vypadalo jako kůň z nějakýho šílenýho snu. Měl stejnej vohoz, jako maj Maršálové smrti, přestože to rozhodně neni Maršál, co by složil přísahu Lady Justice. Takže... vim, že tenhle souboj bude můj poslední."

"Musíš tenhle dopis dát mý drahý Beth. Rozumíš tomu?"

Folklor Malifaux - Collodi, Marionety, Vasilisa a Zlé Panenky

Ke čtení bych doporučoval pustit si následující písničky:
Sounds of Rapture - Bioshock Main Theme
Sounds of Rapture - Dancers on a String
Sounds of Rapture - Step Into My Gardens
Sounds of Rapture - Empty Houses

Collodi

Existuje mnoho relikvií z doby, kdy lidstvo poprvé prošlo Trhlinou. Většina z nich je běžného rázu - zříceniny, mince, knihy. Ale jsou tu také zapomenuté věci, kterým byl vdechnut život a byly naplěny magií.

Collodi je oživlá loutka velikosti dospělého člověka. Byl stvořen, aby bavil lidi - marioneta, která vypráví příběhy prostřednictvím dalších svého druhu. Collodi byl zázrakem své doby, který byl vytvořen, aby miloval svou práci a tak také činil. Uzavřením Trhliny, po chaosu, který nastal, se loutkář v Malifaux ocitl sám, bez dětí, se kterými by se mohl podělit o své příběhy. Další století uplynulo pomalu a aby se vyrovnal se svou samotou, začal Collodi vyrábět nové loutky z kusů dřeva, které posbíral v ruinách města. Tyto falešné děti se staly diváky jeho nových představení a posluchači jeho nových příběhů, ale už to nebylo takové jako to bývalo a tak, jak čas plynul, se Collodi postupně ztrácel.

Když byla Trhlina znovu otevřena, hnal se Collodi, přitahován smíchem dětí, k nově příchozím osadníkům. Dospělí oživlou loutku napadli a pochodněmi a sekerami odehnali. Collodimu tak byla odepřena možnost naplnit svůj účel a tak se naučil nenávidět. Přísahal, že lidstvo pozná prázdnotu, kterou musel trpět on sám takovou dlouhou dobu v nepřítomnosti dětí. Začal vyrábět nový druh loutky, používajíce krve unesených dětí jako vzor. Collodi se toulá Malifaux ve svém malovaném voze, lidem přímo na očích, schovaný pod maskou, kterou nosí, stále odhodlán ke svému teď již zvrácenému účelu.

Malifaux Lore - Zoraida, Voodoo panenka a Zlé juju

Zoraida

Zoufalství žene muže a ženy z relativního bezpečí města do bažin, aby zde vyhledali čarodějnici Zoraidu. Ti jedinci, kteří nepadnou za oběť Gremlinům nebo jiným stvořením, časem dorazí do jejího panství. V rozvrzané chatrči se pak setkají s neskutečně starou ženou, která zná jejich jména a důvod proč přišli. Dohoda je vždycky stejná - partička karet za informaci, kterou hledají. Pokud vyhrají, odpoví na jejich otázku, pokud prohrají, shrábne ante, které si vyžádala. Většina z nich se už do města nikdy nevrátí.

Takto Zoraidu zná většina obyvatel Malifaux - jako jasnozřivou čarodějnici. Skutečná Zoraida, která se za touto persónou skrývá je ale někdo úplně jiný. Zoraida není pravý Neverborn, je to žena, která přišla do Malifaux dlouhou dobu před prvním otevřením Velké trhliny a časem se jedním z Neverbornů prostě stala. 

O spřádání osudu a kde trhnout za jeho vlákna toho Zoraida ví víc než kterékoliv jiné stvoření v Malifaux. Do osudu vpřádá své vlastní vzory tak mistrně, že její záměry splývají se záměry kosmické vůle. Manipuluje s lidmi a událostmi, navádějíc stovky rozličných prvků dohromady, aby tak dosáhla kýženého výsledku. Pro Zoraidu je to forma umění, jakoby spřádáním osudu tančila s realitou nikdy neustávající tanec... ikdyž je jediná, kdo to může ocenit.