WH40k a já

   Warhammer 40 000, zkráceně WH40k nebo jen čtyřicítka, je pojem sám o sobě. Řekl bych že je to v současnosti nejmasovější wargamingová hra u nás. Žádná jiná hra Vám nenabídne velení nad spoustou vojáků, odehrávající se v čtyřicátém prvním tisíciletí, kdy lidstvo kolonizuje vzdálené planety a bojuje s různými nepřáteli. Tento "vesmír", zvaný fluff, je pro mnohé to hlavní, co ho nutí tuto hru hrát a žít. Pro jiné jsou to perfektně vyvedené modely vojáků, generálů a vozidel. Pro dalšího to je množství kamarádů, které na potká na nějakém turnaji. Kdo by řekl, že je to hra pro mlaďáky, tak se plete. Dle účasti na turnajích bych tipnul věkový průměr tak na 26-28 let. Jsou mezi nimi studenti a tatíci od rodin, jen holek je žalostně málo. Holt něžné pohlaví nemá tolik smysl pro strategii a taktiku jako silnější část populace.
   Pokud ale mám napsat co já a čtyřicítka, musím se vrátit do roku 1994. V té době jsme s kamarády mastili karetní hru Doomtrooper. Jako jediná do té doby vyšla v češtině a to byla naprostá pecka. Nové boostery jsem jezdil nakupovat do knihkupectví Skippy v Hradci Královém. A tam, spolu s kartičkama, měli i figurky do Warhammer fantasy battles a Warhammer 40 000. Slintal jsem nad nimi jak malej kluk, ale v té době jsem si je nemohl dovolit ani já, ani moji kamarádi, se kterýma bych je hrál. Nezbylo nic jiného než vlkhké sny a víra že snad...možná... jednou...
   Můj  začátek s WH40k se váže k roku 2009, přesněji řečeno k únoru. S kamarádem Anansim jsme zbírali figurky ke hře Confrontation. Pravidla jsme neznali, barvit neuměli, ani jsme nebydleli blízko u sebe, abychom si někdy zahráli. Na diskuzním serveru Hofyland se právě v únoru objevila místnost s názvem "Warhammer 40 000 - Jaroměř a okolí". Sakra, on to tady někdo hraje? podivil jsem se a hned tam zalez. Slovo dalo slovo a o pár dní později jsme se sešli v Jaroměři v divadle, já, Stoupa hrající Orkz a Miyagius hrající za různé kapituly Space Marines. Chvilku jsem se bránil, že do ničeho takového nepůjdu, leč bylo mi předem jasné, že podlehnu. Po prohlídnutí všech figurek mi bylo jasné, že se mojí volbou a láskou stane Imperiální Garda, masa vojáků, podporovaná tanky a dělostřelectvem. Dal jsem se tedy do nakupování jako zběsilý. Jedna krabice velikosti malé ledničky z Anglie za super cenu, další po různých e-shopech. Modely očistit, slepit, nabarvit a hurá na turnaje. A tak je to doteď. Pořád je spousta modelů, které nemám a jež bych si chtěl pořídit. Čtyřicítka není jen hra, je to hobby se vším všudy. I když jsem od té doby vyzkoušel i jiné figurkovky, WH40k je ale prozatím hra mému srdci nejbližší. A to hned z několika důvodů.
   Tím prvním je určitě množství hráčů v mém okolí. Není problém nalézt protivníka téměř kdykoliv, stačí jen napsat pár sms nebo dát vědět na hofále. Turnajů se pořádá taky docela dost, tak se člověk vyřádí až běda.
   Druhým důvodem jsou figurky. Víceméně všude k dostání, není problém sehnat i modely v burze za několikanásobně nižší cenu. Toto prozatím u jiné hry tak dobře nefunguje.
   Třetím důvodem je modelařina. Vezmete tělo a ruce z jedné sady, přidáte hlavu a nohy z druhé, k tomu několik doplňků ze třetí a máte originální vojáky, které jen tak někdo jiný mít nebude. Nejde to samozřejmě úplně u všech armád stejně, nejlepší je na tom určitě Imperiální Garda, Orkové a Chaos Space Marines, u jiných ras pokud to není přímo nemožné tak to alespoň vypadá dost blbě.
   Za čtvrté je to barvení. To jsem zpočátku úplně nenáviděl, ale časem se z toho stala činnost stejně oblíbená jako modelařina a hraní. Bohumžel těch modelů mám tolik, že prostě nestíhám. To mi ale nevadí, já se dočkám. Jednou.
   A za páté, nikoliv však prioritou, jsou kamarádi. Komunita kolem čtyřicítky je velice různorodá. A co jsem se zatím setkal, nikdo jiný vás nepřijme mezi sebe tak vřele jako tito lidé. Každý rád poradí se hrou, barvením a modelařením. Za těch pár let, co hraju, jsem navázal několik přátelství, kterých si opravdu cením.
   Toliko tedy k tématu WH40k a já.